Sto tisíc
Konečná na dlažbě při honbě za právem,
poslední z posledních zoufale sám,
s pachutí od rumu, od rumu s korábem,
který nás odnáší neznámo kam.
Noviny, cigára, ňákej ten chlast,
zaplašit ponurejch myšlenek roj,
v rádiu vyladit čísi Mou vlast,
v rádiu vyladit čísi Můj boj.
ref.:
Čajový dýchánek, zahradní lavička,
voníš jak heřmánek, ma chére, má maličká.
Čípak je to vina,
že ta rakovina
bez přestání roste?
Je to hloupě sprosté drážditi vzteklé psy holou dlaní.
A vy hrdinové téhle doby nové
probouzíte v hrobě příběh o chudobě.
Smějte se, vždyť je to k popukání
Nic není navěky, bude to bolet.
Mizí jak galantnost, tak úsměv dam.
Sto tisíc prodaných hrbí se dole,
sto tisíc obrázků za jeden rám.
Korupce, lobbing, spekulace,
tyjátr, rozpadlá barikáda.
Labyrint lidskosti rájem srdce.
Z špinavých rukou se těžko hádá.
ref.:
Prst čeká na spoušti - poslední větička:
"Těžko se odpouští, ma chére, má maličká."
Rudá barva vína,
rudá krinolína.
Módním hitem prý je rudá melodie
děvčátka s rozbitým flašinetem.
Rudá slova pálí
v ústech těch, co lhali,
potěšení skýtá pohled do koryta.
Neznámí vojíni sladce spěte !
