Zoufalství až neskutečné slabá víra
v další den, další noc.
Chceš jít pryč však cesta se ti neotvírá.
Co bude zítra, necháš to být.
Otupělost žít mimo jako v nekonečným snu,
opustit ten zlý svět,
kde jsou sny a kde skutečnost.
Snad byly i lepší na pohled, na pohled.
Prosím vás dřív než vypustíte tisíc špatných slov,
znáte její tvář uvnitř to však dávno není ona.
Rukou mávnout tak to bývá taky řešení.
Kolik jich znáš, zkoušíš ji za ně schovat,
chci tě bránit, když sám ďábel našel recept na bolest.
V jizvách od těch co měli vždy srdce z kamení,
kolem nás bylo jich vždy zatraceně dost,
taky jsme stáli zmatení na ostří.
Kolikrát vzdali jsme se bez důvodu
nevěděli kam nás cesty zavedou,
stále hledáme co vyvedlo by nás z problémů.
S čistou hlavou nejen tak podlehnout,
čekat na konec s očima zavřenýma,
opustit ten zlý svět.
Snad jednou sny promění se v skutečnost,
co bude lepší nejen na pohled, na pohled.
