Alba s touto skladbou:
Ta noc, kdy mi vyšlo slunce,
1. Někdy plakat bych chtěl jako páv
jak měsíc nad řekou a v řece splav
a jindy radost mám, že vůbec jsem a že jsem zdráv.
Jeden rok po válce právě byl,
když jsem se mamince doma narodil,
a tak pamatuju všechno, co tu bylo a co mělo smysl.
R: Všichni u studánky celý život
budem žízniví a tišší stát
a budem v Boha věřit,
že snad jednou, že se něco stane.
A budem Shakespearům a Havlům věřit
a měřit všechno jenom podle nich
a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl.
2. Někdy smát bych se chtěl jako dav,
co vítá po náměstích každý režim,
a co je mu jedno, co se stane zítra a co má smysl.
Někdy chtěl bych mluvit chvilku s Gándím
a jindy s Jidášem a jeho svědomím
a někdy s Bohem, aby mi řekl, kde je smysl.
R: Všichni u studánky celý život
budem žízniví a tišší stát
a budem v Boha věřit,
že snad jednou, že se něco stane.
A budem Shakespearům a Havlům věřit
a měřit všechno jenom podle nich
a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl.
R: Všichni u studánky celý život
budem žízniví a tišší stát
a budem v Boha věřit,
že snad jednou, že se něco stane.
A budem Shakespearům a Havlům věřit
a měřit všechno jenom podle nich
a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl.
+ |:že měla smysl:|
