Ref:Kámo, lehce, přece nastav uši, kolektiv – Naše věc poslouchej 3 MC’z jezdce, nech se naší hubou vést, síla názoru, svobody slova, různých lidských cest, víc, my, zatnutou pěst dál už, kurva, nechcem nést. Tak zkus, povol pěsti, tvoje duše spoutaná ne v davu na náměstí, ale tu teď s náma vnímám, realita dennodenně slitá v kulturních parametrech s permanentní formou zla, kde já zakládám vlastní sekci, že se zlobou v srdci již dál žít nechci, jsme jezdci, kteří kritizujou hlavy těch, kteří jak nadutej měch páchaj zlobu ve prospěch sebe sama, jinak postavený hodnoty v naší lekci s náma a co ty?
Sou to po-po-posunutý hodnoty, samý extrémy, nechci se k tomu vracet, proč? Chce se mi zvracet, tady pro mě končí legrace a tebe co? Jejich politika ta mě jebe, já radši repuju pro tebe, brněnská hudba a rep, slyšíš, už to jede z repráku do tvé hlavy hned, kolektivní koleje not a pár dalších vět o tom, jak se mám a jak se máme, já sem Janek, stereotyp, to je mi známe, nejsem sám, stejně sem jeden z mála, co ti o to povídá, tak dávej bacha, sou tu 1, 2, 3 mc´s, co řvou dou svou flou, s Dj-em Opiou stále produkujou tuhletu šou, za Brno doma jižním koutu nestagnujou, ale repujou tu za svobodu žití, za revoltu v poutu.
Ref 2x: Ne z nouze pouze chci promlouvat tu dlouze své já probouzet vzpouzet se své touze soudit a být souzen za své činy vždyť proti proudu plavem právě proto jsme jiní ale bez pocitu viny produkujem v hubě sliny co aplikujem v hudbě svými názory vám sdělenými stále provokovat se mi nechce spíš evokovat měkce asociace v lebce proto hrát s myšlenkou mou se mně chce že svaté písmo v rukou světce je jak mikroskop v ruce vědce ale ruka ruku myje když světec samozvaný je nálož pod kabát skryje rýhu do víry vryje používaje jí jako záminku k atentátu na skupinu potentátů ale mír a láska uniká tu
V tomhle tyátru, kde samozvaní světci oblbujou tupou chátru, když používaj mantru extrémních fantů, když zažehávaj nenávist jak nenačatou vatru, když rejžujou vatu, proti nim stojím já tu, můj názor na extrém, na bandy – komplex ignorantů, na duše těch, kteři se zaprodali státu, na účet těch, co nemaj Achillovu patu, a dál tu těch všech, kteří nevěří, jejichž názor, pravdu někdo jinej střeží, stěží pochopí, čím se jejich duše obklopí, celu za konopí, sračky ego utopí.
Ref 2x: Touha projevit se ať před publikem či v bitce patří mezi jisté vrozené ambice lidské ale s dávkou marnivosti nadutosti co se zhostí osobnosti zalit zlostí z maličkostí se stává člověk prostý skvostným adeptem na kostým pravicového extremisty fanatického teroristy co si je vždy jistý že má úmysl čistý ale až pozdě zjistí že víc zví když ví za čím si stojí než když se utopí v ideách co sám nepochopí
Nepochopí, pochopí – kdoví nepochopí, pochopí, ty to pochopíš, že naše ucho echo uchopí, nepochopí, pochopí cenu za konopí – kdoví, nepochopí, pochopí, však ty pochopíš, že moje ucho echo uchopí, pak mou mysl utopie neutopí, utopí, je to batman netopýr, co to nepochopí, ale vzchopí se fanatizmu, co zlo tropí, proto záhy jedu tu teď prototyp mé snahy, slovem rým svým rozumem zdravím, já vím, pamatuj všechno má svý váhy, v televizi vidím mrtvý děti či jejich těla nahý, do piči cítím nevyrovnaný lidský vztahy, chápeš, všechno sou to okamžiky, naše životy, právě proto stále trénuji a piluji, stejně jako ty, ty nenávidím, miluji, svými slovy sděluji, co moje hodnoty stojí, ustojí, myslím, že to neustojí tvoje ústrojí, tak co neustojí, ustojí, já to ustojím v důstojným postoji.
