1.SLOKA:
Je mi to fakt líto, že ted tohle musim psát,
ale už to nejde dusit, nemůžu kvůli tomu spát.
Myslel jsem si že to, zvládnu a půjdu zase dál,
ale tak to prostě nejde, jenom sem sám sobě lhal.
Zase se v tom topim, srdce je něco jak muj bazén,
v tomhle nejde už dál plavat asi proto jsem zas blázen
Chovám jak dement a to jenom kvůli tobě,
promin ale ctyry roky, proste nesmazu za jeden den.
Někdy věci nejsou, tak jak bysme asi chtěli,
musíme říct sbohem a postavit se zpátky na sví nohy
Takže sbohem slečno, vim, že tobě už je to jedno,
choval jsem se jak debil, omlouvam se za to všechno.
Cejtim strašnou bolest ale trochu se mi to i líbí,
zní to možná divně, ale mě to přijde trochu jiný.
Ne není to normální, ale ještě nechci zapomenout,
nejde s tim dělat nic a proto se snažim nadechnout.
2.SLOKA:
Nevim jak je to možný, ale nemůžu tě dostat z hlavy,
každý další nový ráno, se probouzim a se slovy
Doufám, že bude líp, ale je to pořád horší,
už mi z tebe asi jebe, ale jinak to ted nejde
né né to nejde, dokud budeš stát v mém srdci
chtěl bych to už zabít, ale jak mam zabít pocit
Mezitim co den co den a každý další ráno,
se trápim jako blázen tak tobě už je to jedno.
Pro mě je to peklo, pro tebe je to nebe,
musim se s tim smířit a říct ti už sbohem
sakra jak to udělat, řekni mi kurva jak,
kam mam sakra jít, a jak můžu vůbec odejít
jak to v sobě zabít, prej že stačí to jen nabít
ale tahle to já nechci, tak kde na mě čeká štěstí
chtěl by sem to zpátky, ale vim, že je to pryč,
no tak už mi sakra řekni, michale ty hajzle táhni
