(Gól!! 6:4! Honza Marek se konečně trefil a musím říct, že to je hráč, který si to taky moc a moc zasloužil...!
Připraven pro levé ruce Josefa Vašíčka... Josef Bažant... Sergej Alexandrov, Vašíček... a je to gól!
Góóóóóól!! Góóóóóól!! Rachůnek prostřelil...!)
Každej z nich se uměl za náš národ rvát,
do posledních vteřin bruslit, do posledních vteřin hrát,
každej z nich chtěl všechno za náš národ dát,
zlomeniny, šrámy, přitom pevně na ledě stát.
No řekni mi, kdo neřval, když Rachna góla dal,
no řekni mi, kdo netleskal a pyšně se nesmál,
no řekni mi, kdo nebyl hrdej, že jsou zrovna naši,
my jsme byli s nima, oni s náma všichni byli Češi!
Mám ruku na srdci a hymnu v ústech, oni berou zlatou,
mistři světa, co tu nejsou, já mám ruku sťatou,
když vím, že už neuvidím, jak Honza branku střílí,
Pepa dává mocný střely a Karel sklo rozbíjí.
Jeden špatnej let a nebyl třináctýho pátek,
stroj, co už dávno neměl lítat a hned je všude smutek,
ztráta pro sport, spíše děti, manželky a rodiny,
těm všem patří upřímná soustrast, za tyhle hrdiny!
(Gól!! 6:4! Honza Marek se konečně trefil a musím říct, že to je hráč, který si to taky moc a moc zasloužil...!
Připraven pro levé ruce Josefa Vašíčka... Josef Bažant... Sergej Alexandrov, Vašíček... a je to gól!
Góóóóóól!! Góóóóóól!! Rachůnek prostřelil...! 7 sekund před koncem vyrovnává na 2:2!)
