Carmen (Lucie Bílá):
Ty nevíš, co je ženská jak já,
tys poznal jenom nudu a šeď,
pár hodnejch holek v náboženství,
a ne ženskou, co tvý srdce zlomí ti hned.
Ty nevíš, co je ženská jak já,
co v tvojí duši suchý jak troud,
i temný vašně rozehraje,
marná tvá snaha je Carmen nepodlehnout.
Pojď blíž, doutná už doutná,
pojď blíž, zkus jak to chutná,
milost nám všem
ale to bude vše, co ti dám.
Tohle je můj svět, nejsem ničí,
můj tep, srdce kámen,
můj cit, s láskou ámen,
já ti krev zpěním ještě před kuropěním.
Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, srdce zrada,
můj cit, chtěl by získat,
ty jsi panic, neznáš nic,
natož ženskou jak já.
José (Peter Strenáčik):
Ty nevíš, že je někdo jak já,
chlap, co má dobré místo a moc,
chlap, který nelže dívce svojí,
co se nespokojí,
s láskou na jednu noc.
Ty nevíš, že je někdo jak já,
co modré z nebe ženě by snes',
chlap, který žije v bázni boží,
který nesouloží
s každou sukní jak pes.
Carmen (Lucie Bílá):
Tak ty máš holku?
José (Peter Strenáčik):
Mám mladou dámu a jsme zasnoubeni, takže...
Carmen (Lucie Bílá):
Budeš se ženit? Jediná baba do konce života?
Pojď blíž, doutná už doutná,
pojď blíž, zkus, jak to chutná,
vášeň a cit v sobě nemůžeš mít, můj José.
Tohle je můj svět, nejsem ničí,
můj tep, srdce kámen,
můj cit, s láskou ámen,
já ti krev zpěním ještě před kuropěním.
Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, srdce zrada,
můj cit, chtěl by získat,
ty jsi panic, neznáš nic,
natož ženskou jak já.
José (Peter Strenáčik):
Jsem jenom člověk, však přesto mám kázeň,
a vážím si hodnot, co mám.
Carmen (Lucie Bílá):
Možná jsi člověk, však každý z nás tajně,
si vysnil tu vášeň jak trám.
José (Peter Strenáčik):
Ona je anděl a ty jsi ten ďábel,
však nespadnu na samý kraj.
Carmen (Lucie Bílá):
Tak jak Adam té Evě se poddej
a vychutnej ráj.
....
A přijmi můj svět, kde tě čeká,
můj tep, zatím studil
můj cit, tys ho vzbudil,
a možná zůstanu, když hezky poprosíš.
Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, dám ti ráda,
můj cit, můžeš získat,
osud ti nadělil lásku od ženský jak já,
lásku od ženský jak já,
lásku a vášeň jak trám.
