Alba s touto skladbou:
Harlejland,
Byla jsi královnou všech,
tvý tělo bralo mi dech
a já byl šedivá myš.
Ráno jsem před školou stál
a jako blbec se smál,
myslel si že o mně víš.
Na na na na na na nau...
Psal jsem Ti verše v parku,
šmíroval při těláku,
koukal Ti na kalhotky.
A tys mě neviděla,
o mě bys neotřela
ani svý polobotky.
A tak jsem všechno vzdal,
pomstu Ti přísahal.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nevábaví.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nevábaví.
A pak jsem Tvoje boky,
neviděl dlouhý roky,
až včera na náměstí.
Pil jsem tam teplý pivo
a koukal jak jde život
lidem co mají štěstí.
Ty jsi šla naproti mě,
bylo to jako v kině,
trémou jsem ztratil rozum.
Jenže ty bez váhání,
na místo přivítání
dalas mi dvacet korun.
Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě nevoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě nevoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.
A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nevábaví.
Ref.: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdo se neusměje, nikdo mě neocení
a pořád jako vůl stát, mě nevábaví.
Na na na na na na nau...
A tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.
