Alba s touto skladbou:
Praxe relativity,
Jesus Christ Superstar Cz,
A+2,
Balíček karet,
Slavné obrazy velkých mistrů zdobí sbírky světových galerií a v kopiích
přinášejí tajemnou krásu palety a štětců, prózu dlouhých hodin a bezesných nocí,
bohatství ducha a dovednosti rukou i do nejprostších domků.
Každý z nich má, stejně jako jejich tvůrci, svoji historii.
Avšak ne každý malíř dokázal namíchat do barev dech věčného života a štětce vést
tahem nesmrtelnosti. Mezi ty, kterým se to podařilo patří italský malíř
Leonardo da Vinci. Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je Poslední večeře Páně,
který provází zajimavý a poučný příběh jako přesvědčivé svědectví o věčném boji
dobra se zlem a jejich neustálých vzájemných proměnách.
Když se Leonardo da Vinci rozhodl, že obraz namaluje, hledal nejprve model,
podle něhož by vytvořil postavu Krista. Stovky mužů přicházely a nabízely své
tváře očím mistra, který toužil nalézt obličej Kristovy krásy a ušlechtilosti.
Po dlouhých týdnech usilovného hledání nalezl konečně vhodný model.
Šest měsíců kreslil da Vinci hlavní osobu svého obrazu. V průběhu dalších šesti
let nalezl postupně jedenáct mužů, kteří vytvořili vzor pro zobrazení jedenácti
apoštolů. Jen jedno místo zůstalo prázdné - místo pro tvář Jidáše.
Opět dlouhé týdny pátral da Vinci po muži s tváří poznamenanou kletbou
pokrytectví, podvodu a zločinu, s obličejem, který by představoval povahu schopnou
zradit nejlepšího přítele. Po mnoha bezvýsledných pokusech nalézt jej,
se da Vinci dozvěděl, že v Římě byl odsouzen mnohonásobný zločinec k trestu smrti.
Mistr hned odjel do Říma a vyhledal vězení, v němž se onen muž nalézal.
Když ho vyvedli na nádvoří a sluneční paprsky se zabodly do jeho tváře,
poznal da Vinci, že nalezl poslední model svého obrazu. Dlouhé rozcuchané
vlasy pokrývaly trestancova ramena a hřích se zločinem vepsaly do jeho tváře
hluboké jizvy nenávisti, zbabělosti a hrůzy.
Šest týdnů maloval da Vinci třináctou postavu Poslední večeře.
Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled, otočil se a zvolal:
- Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu neví;te, kdo jsem?
- Ne, nikdy v životě jsem vás neviděl, odpověděl mistr. Tázavý pohled trestancových očí
spadl do prachu nádvoří. Pak se ještě jednou obrátil, pohlédl na dokončený
obraz a rozpraskané rty zašeptaly: Vždyť podle mne jste před šesti lety
maloval Krista.
