Ve tmě, v tichu, v duši nikdo neuslyší,
a už ani netuší,
že uslyší něaký ten zvuk.
Já však měl to štěstí,
lidí jak na náměstí,
a všude byl už jenom hluk.
A pak jsem v tom velkým davu,
uslyšel ránu,
a celý život náhle ztišel.
A náhle jsem pak procit,
v srdci jsem měl zas cit,
a z nenadání jsem te uslyšel.
R: Já jsem měl jen v srdci mráz,
duši samý kaz,
než jsem uslyšel ten tvůj hlas.
zničí i čas,
chci ho slyšet zas,
ten tvůj krásný, líbezný hlas.
Z nenadání do mých uší vniknul,
v hluchu nezaniknul,
ale slyšel jsem ho jenom já.
Však jen ty jej můžeš míti,
v té zvukové síti,
jen tvá krásná pusa mi ho dá.
A chtěl bych si ho taky nahrát,
i na klavír zahrát,
ale je tak jedinečný.
Chtěl bych ho napořád slyšet,
za ruku tě držet,
a doufám že nikdy nezkončí.
R: Já jsem měl jen v srdci mráz,
duši samý kaz,
než jsem uslyšel ten tvůj hlas.
zničí i čas,
chci ho slyšet zas,
ten tvůj krásný, líbezný hlas.
A já jsem měl jen v srdci mráz,
duši samý kaz,
než jsem uslyšel ten tvůj hlas.
zničí i čas,
chci ho slyšet zas,
ten tvůj krásný, líbezný hlas.
Ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas,
ten tvůj krásný hlas.
R: Já jsem měl jen v srdci mráz,
duši samý kaz,
než jsem uslyšel ten tvůj hlas.
zničí i čas,
chci ho slyšet zas,
ten tvůj krásný, líbezný hlas.
A já jsem měl jen v srdci mráz,
duši samý kaz,
než jsem uslyšel ten tvůj hlas.
zničí i čas,
chci ho slyšet zas,
ten tvůj krásný, líbezný hlas.
