1.Já, dřív jsem se jen špatných známek bál,
já, dnes bojím se a vím, že budu dál,
právě já, dřív neomylně pevný v kolenou,
to já, dnes obavy mám o ni pojednou,
právě já, tak jistý sebou sám i okolím,
jsem nesvůj, když ji něco zabolí,
je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.
R.Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,
teď najednou strach o tu dívku mám,
snad, že je bezbranná a čistá jako sníh,
tak byl bych stále s ní.
2.Já, nikdy jsem se neuměl snad bát,
já, dnes bojím se tak zvláštně, trochu rád,
právě já, tak nevšímavý k vlastním nesnázím,
to já, se bojím o ni když pryč odcházím,
právě já, tak klidný, když se vítr otočí,
jsem nesvůj, když ji nemám na očích,
je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám, proč právě já.
