Alba s touto skladbou:
Vladimír Merta 2,
Zprvu k ním mluvil něžnou řečí ptáků,
chodila kolem nevšímavě,
tak pohledy svlékal každou.
Vodíval ji krajinami nevěry,
s rybníky za soumraku
a každý večer začínal a končil,
malou dojemnou sebevraždou.
Kopala keckami do zdí katedrály
zraňoval ji chlad kameGní, které
nic, nic jenom tisíce let,
krásně mlčí a stojí-í-í...
Sochy martýrů se na ně z mostů
vlídně usmívaly,
dívaly se na ně
jakoby tajně milovali - podobojím
jakoby tajně milovali - podobojím
Bál, bál se,
že se o ní bojí...
DMSledovali v FIntervizi
Cchytání Gdivokých vůní DMorchidejí.
Neubránil jiFdojmu, žeCjedna z klecí
Gje přichystaná DMtaké pro ní.
Odcházela mu z náruče,
nezávazně ako dítě, v neděli do kina,
nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny.
Zrcadlo poslušně měnilo barvy,
karet anebo domina?
Pavouček ukápl jako slza ze stěny,
Pavouček ukápl jako slza ze stěny
Bál, bál se,
že se o ní bojí...
Ukládali pokradmu viděné
podobenky vlastní samoty
až na dno nepaměti,
Ma oba v sobě naráz
zabili své nenarozené něžné děti.
Ona rty o zeť,
ústy rozpraskanými ranním razem,
on ve studené koupelně,
trápným pádem teplé kapky na zem.
Doufali dál, že je
osudy nudných manželství jiních lidí jaksi minou
a každý večer začínal a končil
malou dojemnou kocovinou.
Bál, bál se,
že se o ní bojí...
