Alba s touto skladbou:
Ballades de Prague,
Dost dlouho se mi zdá že ztrácím cenu
indickejm dětem hlad nezaženu
zabloudil jsem lhostejností
nevím jak najít cestu zpět
Jmenuju se po tátovi a je mi dvacet let
O mně se v dětství báli celou neděli
můj táta s mámou možná věděli
že jako malé pimprle
do svojí velké škatule
alespoň na chvíli budu chtít chytit vítr
Ve škole se snažili mě to vymluvit
já jsem se tupě smál a nemoh` nic říct
nikdo se taky nedivil vzal kámen hodil a nechybil
a když jsem plakal ptali se: – Kde máš vítr?!
Štěstí mi nohu do cesty nastavilo
hledal jsem svůj stín v horách hustě lilo
scházel jsem zrovna z kopce který měl konec v moři
uviděl jak se má hlava ve vodě noří
Stíne počkej tu se mnou až bude tma
budu tě prosit protože noc bývá zlá
A když se budeš nudit můžeš mě ze sna budit
jsem tady za prací – chci chytit vítr
Luk noci se napnul z vody se slunce zvedlo
podruhé potkat můj stín se mi nepovedlo
Asi někam zmizel chtěl být chvíli sám
nebo se odplížil aby mi chytil vítr
Hledal jsem věc za kterou se dá bojovat
myslel jsem že má cenu na muže si hrát
Pak během jednoho dne jsem poznal že si ne
Že je to horší než chtít chytit vítr
Nebudu mít dost sil zmizím do ticha
v poslední chvíli možná chytím vítr
A vítr chytí mě – odletíme společně
A těm které tu nechám zbude vítr
