Říká se, že co bolí, to zahladí čas
veřil jsem tomu, dokud jsem nedostal ránu pod pás,
dokud jsem věřil v to, že mý zuby nezasáhne kaz,
všechno mi vyvrátila zpráva, co mi zlomila vaz.
Pro mladýho kluka, nejhorší co může slyšet,
telefonáv v něm brek a potom nic než tiše.
Ptal jsem se co se děje, bál jsem se velké ztráty,
nikdy by mě nenapadlo, že se týká mýho táty.
Oči zaplnili slzy, z těla zmizela síla,
ta jistota co jsem měl, se ve vteřině vytratila.
Šestý patro, balkon, zavřít oči, skočit,
chtěl jsem jít hned za tebou se vším tady zkončit.
V tu chvíli nebylo pro co žít, chtěl jsem jít,
stačil jeden krok a mohl jsem bolest udusit.
Nejhorší situace, ještě ani dvacet,
nechtěl jsem žít dál, začal jsem se ztácet.
REF:
Nechtěl jsem o tom mluvit, teď to musim říct,
bohužel co se stalo nikdy nikdo nevrátí.
Dal bych všechno za to, abych mohl změnit sled,
těch událostí, co mi odeslali na pohřeb.
Není větší bolest, než nečekaná ztráta,
není větší bolest, než ta, že to odejde táta,
že odejde člověk, ktrej byl pro syna vzorem,
se kterym se setkam v budoucnu tam za obzorem.
Dvě hodiny v autobuse, když jsem se vracel domů,
to strašný utrpení, vědět, že už nepomohu.
Ta nemohost, co vrátí čas o pár hodin zpět,
za to dobu na cestě jsem to znal nazpamět.
Přemýšlel jsem na to peklo co mě doma čeká,
už jsem se pomalu blížil k branám rodnýho města.
Plakat mi nešlo přestat, nemohl jsem se přezto dostat....
