Alba s touto skladbou:
KanibaLOVE,
Petr Haničinec:
Od nepaměti tu žili lidé
u rybnatého meandru řeky
na kopcích a stráních,
které znamenaly bezpečí a dostatek.
A jak šel čas, při brodech
kudy procházely obchodní stezky,
vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm,
jemuž bylo jméno Vyšehrad,
na břehu levém pak Hradčany.
A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest,
z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha – Matka měst.
Waldemar Matuška:
Krásná za večerů, kdy soumrak padá
a od vltavských břehů vánek začne vát.
Krásná o polednách kdy bývá mladá,
je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
Petr Haničinec:
Žili v ní králové a preláti a kati.
Šílení císaři a jejich fraucimor.
Hlavně ale ti, jímž tohle město patří po srdci,
řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní.
To oni dali Praze její duši
a stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek.
Dali jí fortel svého díla a byli její záštitou
a ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou.
Waldemar Matuška:
Krásná v létě kdy tvář si krášlí duhou
a na věže si sluncem dává verše psát.
Krásná zasněžená kdy s bílou stuhou,
je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
Petr Haničinec:
Barok a gotika, věže a továrny,
moderní paláce, parky a sídliště.
To všechno je Praha.
A navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu,
protože rozvitá růže je v kamení živá,
dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství,
ve kterých minulost se pojí s přítomností.
Čas pro ní vrší v každém domě, bezpočet činů, slov a gest.
Ona jak dřív tu stojí skromně,
však slávou dotýká se hvězd.
Waldemar Matuška:
Krásná když přijde máj a v záři ranní,
v ní na tisíce jarních tónů začne hrát.
Krásná jedinečná ta vlídná paní,
je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád.
