Atrament:
Mezi kopci cesta je klikatá,
já vzděláni jdu vstříc
toť mezer mých buď záplata
již štěstím rudne líc!
Cesta poznáni je trnitá,
jak zrno od plev oddělím?
Věz zámku z dálky mne vítá
s měděným cimbuřím.
Za sebou mam již cesty kus,
hle Gasthaus dřevěný
a na něm nápis dí: "Zum Spiritus"
už ten název hezky zní!
Zde zavazadla má tak těžká jsou
a plná knih,
je vemte prosím nahoru
já spát chci v podkroví...
A na stůl noste hbitě jen
já v Praze naposledy jed,
a taky nějakej alkehol
co náladu by zved!
Kdo ke mě si tu přisedá?
Mě zdraví jménem mým?
Asi stoletá to stařena
já pobouřen jsem tím!
A karty rozložené
na stolku náhle zřím
v místnosti zakouřené
čistým konopím!
Zděšení mé svrchované
jak minulost mou zná
já znáti chci však dokonale
co budoucnost mě dá!
Kartářka:
"Zde je král a vedle spodek."
Atrament:
"Co to znamená?"
Kartářka:
"Pan urozeny ti asi natře zadek."
Atrament:
"A co bude dál?"
Kartářka:
"Objednáš-li kořalku,
vzápětí hned zvíme,
budeš-li hlavu míti na špalku,
anebo štěstí v klíně!"
Atrament:
Již dost mám, babo, řečí tvých,
já okultista jsem!
Do karet sice nevidím,
však vím co s životem!
A v šenku nápis rumělkou:
"Et Zum Spiritus Tuo"
tam já se sklenkou svou
teď budu zpívat duo!
Jak z čistého nebe blesk
opojen zjevem dívky krásné
v mých očích tkví těch zraku lesk
i bokův tvary jasné!
My probděli jsme celou noc
i lože zrána prázdné
když stolek svou nám skýtal moc
při zaklínání správném!
