Den končí, noc zpívá
svou píseň - o tom co se bude zdát.
Sen kráčí, směr nezná,
jen tuší, že se spánkem má dál hrát hru nekonečnou
a snít věc neskutečnou....
Ten kdo slepě kráčel bílou tmou,
sešel z cesty pláčem, náhodou...
Sebrali mu smích všech dětských dnů - ů.
Modrý oči plály žárem svým,
zavřely se náhle, dál šel stín
Jako hvězdy září dálkou v tmá - ách...
Září v tmách...
Tmou tančím, stopy sbírám,
Kde je láska bez tváře - bez jména.
Už dýchám, jen stěží,
a jasná světla snů teď září dál, lží nadoblačnou,
bílou tmou zázrač - nou dál svítí, dál se řítí jak šíp.
Ten co slepě kráčel bílou tmou,
tančí se mnou sálem - je nás dvou
vrátil se mu smích a šťastná tvář (Hmmm napořád)
Znovu v očích dýchá modrý žár,
otevřel je sen, co nám se zdál
tajemství mi skrývá dávný snář,
co hlídá duším křídla, den se "" vzdává, snít nám dává ten
rá-á-áj, co nám dává ráj... Napořád, napořád...
Ten co slepě kráčel bílou tmou,
tančí se mnou sálem - je nás dvou
vrátil se mu smích a šťastná tvář (Hmmm napořád)
Znovu v očích dýchá modrý žár,
otevřel je sen, co nám se zdál,
jako hvězdy září dálkou v tmách.....září v tmách...
