Alba s touto skladbou:
C'est la vie,
Zlatá Devadesátá,
D, Hmi, G, AZnám
Ddům na konci
Hmiměsta,
stranou
God lidí a v něm
Abledá nevěsta
Dprochází řadou svých
Hmikomnat
a není
G
3118
bez viny, že líné
Avteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.
Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
je hříchem
Ddál.
Hmi, G, A®:
EmiPár kroků
Dod ráje stihne tě
Gdéšť a z tajných
Dpřání
je rázem jen
Hmiiluze pouhá
Emina kůži smáče
Hminá
Emiteď náhle
Dbledá je ve smyčkách
Gcest ztracená
Dholka
jen které
Hmise do duše divná
Emipředtucha tiše
Gvkrádá
V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
snad jednou pochopíš jak se to mohlo
Dstát
přece
Hminejsi už holka
G mladá
Ato
Dznáš dávno
Hminejsi už holka
Gmladá.
AAž se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
a v tiché garsonce gramofon dohrál – jen deska praská
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.