Alba s touto skladbou:
Bez zbytečných keců,
Když vzpomenu si na ty tvoje oči, do kterých jsem rád mnohokrát skočil,
přemítám pásku, myslím zpět, kdo co z nás prožil za těch pár let.
Vydal sem se do země vzpomínek, oprášit skutky, obout se do holínek,
nechat se rytmem písně unášet, snad nabude svůj záměr, účinek.
Mě tehdy bylo, zlatých osmnáct, že nemusím o dům dál, dál,
před tím než řeklo se ano, ano cítil jsem odkud a kam vítr vál.
Musel sem se k tobě neustále vracet,
projevovat zájem, nešlo příliš hladce,
v odhodlanosti byl kolikrát ztracen,
ze svého sebevědomí chtělo se mi zvracet.
Pamatuješ dobře na ty společné chvíle,
chvíle zamotané mé filozofie,
roky zpět,vnímám jako by to bylo včera mi je,
žíznivá euforie,mého psacího pera,stín papíru zakryje,
dotýká se,tichem plyne, úsměvy zítřků přemůže nostalgie.
Pohledy tvých jisker v očích,se ve mne jako plamen rozskočil,
jakýkoli čas spolu se nám rychle krátil,
kdybych měl na vybranou, celé bych to vrátil.
Své štěstí bylo nutné ztratit, nezůstat pod vodou,
musel sem dluh ve prospěch splatit,
osobní život s profesí na zdařbůh skončil.
Za své rozhodnutí,dlouho jsem pykal,
Stesk a bezmoc byl ten, kdo po nocích vzlykal,
já v nitru bojoval,ale nešlo jinak,
rozehrané drama se smutným koncem,biják,
romantická věta v dojetí,zazněla,víš jak.
Tenkrát ve stínu stromoví, bylo těžké nechat,
co bylo,i dodnes stále tvrdím,nerad bych aby se zapomnělo.
Jedno přání stále trvá, být láskou a něhou lepším obklopena,
s pocitem vítěze, se tak i stalo, věčné štěstí, aby při tobě zůstalo.
Má zpověď se chýlí ke konci,tomu dovětku jsem se dlouho snažil přemoci,
vše vyplynulo,tak jak mělo,snad se dočkám přístupu, snaha slyšet na mé jméno.
