Alba s touto skladbou:
Od ucha k uchu,
Vystoupil jsem ve stanici jménem svět,
vlastně mě vyhodili, dlouho jsem načerno jel.
Kola se roztočila,bylo za dvanáct pět,
bylo mi sedmnáct a můj čas nadešel.
S kluky jsme maturitu zapíjeli
kravaty vlály pěkně v žerdi půl,
saka jak bandu lumpů pověsili
v tom pajzlu u nádraží boty jsem si zul,
a pak,už nevím,kam to šel,
že je svět weri,weri best ,
já si je na čelo vytetovat chtěl.
Na pamět' zchoval jsem si láhev piva,
byli jsme neklidná krev horká, živá
kamenej Nepomuckej z mostu se díval
chápavým pohledem,
byli jsme neúnavní mladí a smělí,
co se nám zachtělo, to dělat jsme směli,
s pocitem,že je to bezva a skvělý,
že skály lámat dovedem.
Kde je vám konců, mý bratři ve zbrani,
vítr nás rozfoukal do světových stran,
promin'te,zdáte se mi dnes nějak připosraní,
už nejsme vyjímečné, hejno bílých vran
a nevím,kdo mě tenkrát podepíral,
když jsem v předklonu řval do houští
radil mi abych ústa otevíral,
že svět je velkorysej,tohle se vodpouští.
Chtěl bych,vlaky zas dobíhat
a s váma školu bourat ,
at' je v důchodu na co vzpomínat.
Na pamět' otevřu si láhev piva
je ve mě neklidná krev horká a živá
kamenej Nepomuckej at' se klidně dívá
chápavým pohledem
jsme ještě neúnavní,mladí a smělí
co se nám zachce,to dělat by jsme měli
s pocitem,že je to bezva a skvělý,
že skály lámat dovedem.