HZ: Sám, bezpečně vím, že jsem.
Vím, že patřím právě sem.
Dál musím se ptát a ptát,
jak moh´ se ten zázrak stát…
Já jsem, protože máš, máš mě rád.
ŠM: Já bloudil dřív sám a sám.
Jsem tím, že tě, lásko, mám.
Tím, že začal příběh náš.
Jsem jen, když mě ráda máš.
Kéž, jak léta jdou, píseň nás dvou
zůstává stále táž.
HZ: Dýchám tu s kýmsi,
kdo našel můj práh.
Sluncem teď mým jsi.
oba: A stříbrem svých paprsků.
Svítíš mi v tmách,
svítíš mi v tmách.
Kdykoli já ztrácím správný směr,
svítíš mi v tmách.
HZ: Já s tebou chci stále žít.
ŠM: S tebou chci stále žít.
HZ: Mé všechno ti náleží.
ŠM: Všechno ti náleží.
HZ: K mým břehům tě vítr hnal.
ŠM: K tobě mě vítr hnal.
HZ: Dík, že se ten zázrak stal.
Ó, jen nepřestaň svítit mi dál!
ŠM: Znám tajenky tvého já.
HZ: Znám tajenky tvého já.
ŠM: Ne, neměň je lásko má.
HZ: Neměň je lásko má.
ŠM: Jen když ty mě ráda máš.
HZ: Když ty mě ráda máš.
ŠM: Má smysl i příběh náš.
Kéž, jak léta jdou
píseň nás dvou
zůstává stále táž.
HZ: Dýchám tu s kýmsi,
kdo našel můj práh.
Sluncem teď mým jsi.
oba: A stříbrem svých paprsků.
Svítíš mi v tmách,
svítíš mi v tmách.
Kdykoliv ztrácím směr,
jímž mám jít,
tvůj maják mi vrátí klid.
Jen ať svítí mi v tmách,
svítí mi v tmách,
nezabloudím sítí zrádných cest
tím sluncem dám se vést…
ŠM: …co svítí…
oba: …mi v tmách.
