Za piánem sedí žena
hraje písně plné smutku
o své dcerce, kterou nepoznala
o svém vnitřním světě, co nám dala
tiše zpívá
vedle číšník beze jména
dělá jeden ze svých dobrých skutků
pomáhá stařence vstát od stolu
odvádí ji do taxíku řadou topolů
a pak se za ní dívá
Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
ostatní smějí se, pijí a jedí
a ona zpívá
o tom, že to tak bývá
že večer svítá a ráno se stmívá
a že jenom slepý se do tmy dívá
kde v křiku a špíně
ona tiše zpívá
Redaktor sleduje nohy zpěvačky a mluví se senátorem a jeho ženou
domlouvají se na společném vášnivém večeru
nevěří v nevěru a mají k sobě důvěru
a pak se všichni navzájem políbí
muž, co dělá sochu pasačky
kterou našli v lukách na lípě oběšenou
popíjí šálek pravé kávy z Brazílie
a přemýšlí
zda on sám ještě vůbec žije
a jak si ráno zajde na ryby
Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
ostatní smějí se, pijí a jedí
a ona zpívá
o tom, že to tak bývá
že večer svítá a ráno se stmívá
a že jenom slepý se do tmy dívá
kde v křiku a špíně
ona tiše zpívá
Ta žena teď zpívá o svém příteli
co zemřel postřelený lovcem v lese
píseň je plná pitoreskních dravých lidí
buďto jej nevidí nebo se před mrtvým stydí
překročí jej
a nebo míjejí
stovky lahví
desítky postelí
a všichni na jednom věčným plese
v tom baru najdeš život
smrt i lásku
skutečnou lidskou tvář i nejtemnější masku
Zpěvačka s vlasy zářícími mědí tiše zpívá
ostatní smějí se, pijí a jedí
a ona zpívá
o tom, že to tak bývá
že večer svítá a ráno se stmívá
a že jenom slepý se do tmy dívá
kde v křiku a špíně
ona tiše zpívá
