za oknem ubíhá život mezi poli
měsíc v temném nebi odkryl cestu do pekel
tři noční ptáci krouží nad okem zatopené štoly
a poutník s holí zvolna kráčí kolem věže zrcadel
opustil svoji krásnou ženu
vinárnu a divadelní scénu
všechny své blízké
soky i přátele
sešel z cest, co znal poslepu
do světla noci vyšel ze sklepů
s mrazivým tichem a zvláštním teplem po těle
cosi ho táhlo do severních kopců
do středu pustých hor ke kamennému potoku
duchové lovců
a jejich otců
v poryvech větru hlasy věčných proroků
sám se svojí duší mimo čas
roky už neslyšel vlastní hlas
beze slov rozmlouvá s nebem a zemí
jen rudý měsíc v temných nocích
otvírá cestu k jiným mocím
příšerné bolesti a hlasy němých
když jednou v noci trpěl sílou zla
a prosil vlastní duši
ať to překoná
uslyšel klepání a lidský hlas
kterému nerozumněl, ale cítil, že ho zná
drobounké děvčátko s tváří anděla
dotkl se jí a ona zmizela
rozpadla se jako ztrouchnivělý kmen
zabednil okno i dveře
cítil jak ožívají stromy i keře
na kolenou čekal až příjde den
ráno noc vystřidala bílá tma
skrz mlhu viděl na obloze měsíc i slunce
věřil své duši, že odrazí se ode dna
svlékl se a smýval špínu z těla v tůňce
v tom před ním stojí muž
směje se a v rukou svírá nůž
jeho smích rozřezává ticho o hřebeny hor
odstrčil smějícího se muže drze
ten ale rozpustil se v mlze
a měsíc zašel skrze slunce za obzor
v noci si lehl a naslouchal lesu
volání sov a šumu rozhoupaných stromů
stokrát si řekl:
tohle už neunesu
mám zemřít?
čekat?
nebo se vrátit domů?
a náhle křik
křik a prosby o pomoc
přetnou to ticho, pochyby a noc
vyběhne za hlasem k řece plné kamení
topící se mladá žena
proudem k smrti unášená
mění se v jeho očích v kruté znamení
je to snad jenom další strana zla?
a nebo oběť věčné matky Země?
skočila vstříc smrti nebo uklouzla?
utíká a křičí:
duše má, prosím, věď mě...
vskočil do drav
řeky uprostřed běhu
zachytil ženu a táhl ji k břehu
v bouřící bezměsíčné noci propletené blesky
vytáhl ji a zjistil, že již nežije
na krku medailón se jménem Marie
tak ji pohřbil na konci své stezky
za oknem ubíhá život mezi poli
měsíc v temném nebi odkryl cestu do pekel
tři noční ptáci krouží nad okem zatopené štoly
a poutník s holí zvolna kráčí kolem věže zrcadel
opustil svůj klid a noční můry
nejčistší radosti i chmury
zpátky mezi své blízké
soky i přátele
teď cítí, že vše blízké je mu cizí
stále jen přichází a mizí
v dusnu velkoměsta s mrazivým chladem na těle
Za oknem ubíhá život mezi poli
měsíc v temném nebi odkryl spousty černých skel
tři noční ptáci krouží nad okem zatopené štoly
a poutník s holí zvolna kráčí cestou do pekel
podél začouzených skel
zadními vrátky projde zpátky
cestou do pekel
podél začouzených skel...
