Občas sednu na bus, koukám ven skrze ty černé skla.
Ráda utíkám k tomu všemu, co na mě doma nečeká.
Pak jsem ji viděla, panenka, mladičká bez potuchy, co vlastně štěstí znamená.
Stála a čekala, pak se otevřeli dveře.
Vykročila ven do zimy, viděla jsem, že se třese.
Počkej přece, křičim směrem k té slečně.
Tohleto ti vypadlo a přijít o to nechceš, ne?!
V očích se jí leskne, prosim tě nebreč.
Už nemám žádnou sílu v boji s celym světem.
Díky a měj se.
Už byl skoro večer a to jsem nevěděla, kdo to je a jakou tíhu nese
Víš jestli o to budeš stát, tak já jsem dobrý posluchač.
A jestli si myslíš, že jsme blázen, pudu o dům dál.
Otočila se zády, že už musí jít.
A v té chvíli jsem měla pocit, že jí ještě uvidím.
Víš občas přemýšlím o pohádkách.
O princeznách, o tom, jak by cesta bez trnů mohla být příjemná.
O tom, že ta princezna ve mně dávno zmizela.
O tom, že jsem pro všechny kolem jenom přítěž ah.
Kdysi jsem někoho znala, že prý máma.
Narazila a spadla.
A já byla příliš mladá na to, naučit svou matku, jak se v životě stává.
Vypařila se pryč, stejně jako má vůle pátrat
Když mi bylo deset, táta zmizel nikdo neví kam.
Ona po čase našla muže, kterému bezmezně věřila.
A já tehdy nevěděla jestli vůbec věřit má.
Já tehdy ještě nevěděla, že to není dobrý chlap.
On ji bil, trestal ji jak malou holku.
Denně jsem ji prosila, aby se mnou zdrhla z domu.
Že prý to nemyslí zle. Mami co ta krev?
A pak začal bít mě, bylo to jako zlý sen.
A tak jsem utekla, plnoletá studentka.
Dneska je to pět let, já prostě jsem musela.
Jenom doufám, že ho opustila jako já.
Denně čekám na dopis, nebo že mi aspoň zavolá.
A tak jsem jí poznala, byla úžasná.
Nesla na zádech celý svět stejně tu sílu ustála.
A tak jsem ji poznala, panenka.
Mladičká s plným vědomím, co vlastně život znamená.
Tak jsem ji poznala byla úžasná.
Nesla na zádech celý svět stejně tu tíhu ustála
Tak jsem jí poznala, panenka.
Mladičká s plným vědomím, co vlastně život znamená.
Panenka.
Mladičká s plným vědomím, co vlastně život znamená.
