Dobrý dámy, páni, prosím, přispějte mi do čepice.
Nechci vaše prachy, jsem trochu jiná kolednice.
Skončila prohibice, dejte doušek slivovice,
A vysypu do davu svou nadílku jako letopisec.
Nebo jako cestovatel. Místo mapy slabikář.
Místo hlavy kronika a místo ruky propiska.
Přišla jsem posbírat do čepice pár dobrých rad.
Je čas o nich zazpívat, říkejte mi maniak.
Kdybych psala hitovky. Dala bych si facku,
Nemám potřebu znásilňovat svou životní lásku.
Odmítám se přizpůsobit a vydávat prototyp.
Jen protože nezvládáte mé myšlenkové pochody.
Kdybych měla cadillac vybaven o hydrauliku,
Skákala bych do nebes a vyzvracela bych lyriku.
Dávám inzerát, jsem žena, kecám,
Ještě že nemám problém, všechno přeškrtnout a přepsat.
Kdybych psala brkem, oškubala bych husu,
Než bych dopsala skladbu a uploadla na you tube.
A možná je to tím, že vám chci předložit.
Názory, které budete moci přijmout bez pochyb.
A nepyšním se tím, že mám šestnáctku za pět minut.
Nechci ven pouštět pecky o tom, že jsem zase v lihu.
Kdybych psala na papyrus, padl by celý močál,
Šuplíkové texty v zimě poslouží na podpal.
Kdybych psala na pergamen, padlo by stádo.
A kdybych byla zpěvačka, psala bych to v Á mol.
Kdybych za každé slovo měla korunu do kapsy.
Měsíčně bych přispívala miliónem do kasy.
A kdybych psala bez hudby, byly by to básně.
A mám pocit, že lidem by z těch veršů bylo špatně.
A velikáni jako Verlain by se v hrobě převraceli.
Kdyby slyšeli alespoň deset sekund z mojí akapely.
