Pondělí, a pracovní tejden začíná, v šest vstát a makat do fachy, každej den sterlit, chce
to trochu odvahy, pustit se do toho světa, světa kde nezná brácha bratra, kde smeřuje se
každej na svoji věc, nezajímá ho okolí, jde tvrdě jako řeč jako kterejkoliv blábol jako
křeč - všedního dne - a pak pondělí, přeci po neděli přijde je pryč odpočívání, zapojit
hlavu, zkoumat a přicházet nebo jako většina jen po městě bloumat a zbytečně zaházet - svý
příležitosti - nečekaj na každým rohu, ale jsou, když prostě nehledáš, ani nevíš, že
existujou.
Jen u sebe ležíš a usnout se snažíš, ale něčeho se bojíš, zítřejšího rána, že hned z rána
přijde rána a ta rána přesvědčí tě, že už je známa (?) sny předbíhaj a letí, zvoní ti budí
hochu, páč už je ráno, úterý a už zase čas běží a sám ani nevíš, abys stihnul si, to co si
nestihnul včera a zase depka - z práce - po cestě sám sebe ptáš se, proč vlastně tramvaje
jezděj od konečný ke konečný zastávce, jako v životě, to přeci těžká práce, a změnit ji
prostě neni čas, nezastavíš, neuplatíš, tak jde pán čas, a napadaj tě věci proč je život
tenkej jako vlas na hlavě, kterej máš, tak se přeci snaš, vyplnit ho, dyk je tu středa, tak
co?!
Je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
Je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
je to sedm dní v tejdnu...
Středeční den, takovej malej zlom, přelom, už začíná se blížit pro někoho pohodovej čas,
začíná se plánovat, a práci přejdeš, skoro nevnímáš, že práce pořád tu je, aha, čert to
vem, řekneš si,a už se těšíš na víkend, třeba do přírody vyrazit a zakalit třeba, pomalu ta
středa uzavírá se, co se stalo, stane se, co nestane se, stane se, příště prázdná cesta
noční prahou, ubírá ti ještě poslední příležitost někam zajít, najíst se a napít, neni čas,
ubíráš se ke spánku, život odpočineš si, ale neni ti to přáno, oči otevřený máš a jen
hledáš a dumáš, nechce se ti do práce, jak to udělat, výmluva byla před tejdnem a tak radši
se nechce se..
čtvereční ráno neni jako každý jiný - ráno - procházíš se a nevěříš, že život je jen o
práci a toho se bojíš, co nějakej volnej čas? Honí se ti hlavou ,,co to je?", strana
naděje, a nebo nutnost, bez který vlastně nic v životě nejde, a proč někdo ji má a jinej
hledá falešný mince, samá myšlenka a vobrácený kombinace...
pátek je tady, neni třeba hádat se, je konec, práce, pomalu, ale jistě realitka, a už jedeš
někam k řece, třeba ňákou rybku chytíš si a hned žije se lehce, nevíš, odpočíváš, máš jenom
klid a pohodu, koukni se nad vodu a prostě nedělat nic a jen tak jako bez mozku musíš
bloumat, musíš vypnout svoji hlavu, jedině tak je možnej odpočinek, co dodá ti sílu do
dalšího tejdnu...
neděle, je to zevlující den, je to nejhorší, páč se blíží se ke konci tejden a je cítit
psychicky vliv pondělí, pomalu pohlcuje tě a myslíš jenom na ní, na práci svoji, co třeba
udělat je, a zase stres a slabá naděje, a vidiná volnýho víkendu pomalu vzdaluje se...
Sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
Je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden,
je to sedm dní, je to sedm dní, je to sedm dní v tejdnu, prostě vobyčejnej tejden...
