LUZER:
sem od tama kde sa nic nedeje,
nikdo sa nikam nedere,
všeci su nespokojny a lenivy pohnut svoje prdele,
sem z maleho mesta kde nas drží naka brzda,
krera nam brání požadovat od života večí sústa,
niekedým chýbá odhodlání si muc pohodlný,
chceli by bez námahy všecko jak obohutny,
nehnut prstem, pojebat system byt sam sebe pánem,
končí to na tem istém preto nemá nikto zájem,
molemstský sindrom je tady skoro v každem jednem,
preto prekvapený nie sem keď sa s nepochopením stretnem,
že nechcem akceptovat co ponuká ta malá ponuka,
berem složitejší cestu aj keď vím že není záruka,
jak im daj tady, sa lehko zvedne s vyčitkama,
život je tu jak jazda na bycikle s pojebanyma riditkama,
nemaš do čeho pichnuť, musíš si len zvyknuť,
slabé povahy se podali neváhali se o proti osudu spiknuť.
Refrén: JARO ZAVODKSÝ
z máleho mesta vede jeho cesta,
cez všeliaké gesta,
už nechce len stát,
a pohne sa ďálej z krabice malej,
bez slova navár, nalej,
váža asi tak jak perí,
a z decek na děcká sa drblo z dedí.
LUZER:
všeckého moc škodí, začalo mi to lest krkem, tak to už chodí idem dalej jak slova týmto trekem,
ak mladé čo chce opustit hnízdo, roztahnut krídla,
aj keď neví co ho čeká aké klamstvo a jaká krivda,
je jedno kolkokrat spadnem, na míste neostanem,
nie ak kurvy co ríkaju, a pri tom sú zaostalé,
nečekám pomocnú ruku vím že je to zbytečné, nezahazujem sa s každú suku hladám něco skutenčné,
menší koncitrácia ľudí, sa rovná každy všetko ví,
vznikajú problémy, keď su druhy zvedaví na tvoje súkromí,
treba zdvyhnut kotvy, vzdolat kopec zákazú,
je to jak škola na létání nejde to bez úrazu,
sem v pohybe, proti vystrelum systemu mam telo ohybne,
radši robím hudbu jak všechno pochybné,
chceš něco dokázat, treba zatlačit do podlahy a mať mrtě odvahy
a keď sa ti v živote něco podarí, odhaluje to povahy
Refrén: JARO ZAVODKSÝ
z máleho mesta vede jeho cesta,
cez všeliaké gesta,
už nechce len stát,
a pohne sa ďálej z krabice malej,
bez slova navár, nalej,
váža asi tak jak perí,
a z decek na děcká sa drblo z dedí.
LUZER:
presudky nereším stálo to mnoho sil,
keď sem sa snažil tych co mi neverili aby sem presvečil,
potom som pochopil, že to nemá žádnu cenu,
vysvetlovat něco ignorantovy jak házet hrach o stěnu,
oni viděli len chyby kere sem robil kaďe sem chodil,
ja sem sa učil, tym že sem pičovinu za pičovinu plodil,
proto sem nepochopeny, u kereho cítíš texty,
vím jak to chodí, moje nohy podobné cesty prešlí,
odmítnutí mi furt není prijemné ale už blízké,
je toto jemne ale človek si kludne zvykne aj na výsmech a rád hledá chyby inde,
keď nestojí nikto pri mne, seru jakoliv ty co ponižuju aby sa citili silně,
potrebujem oporný bod aby som prešel vysoky plot,
a nebyl len schulený plod stojí to námahu a studený pot,
aj keď som zmiizel ze Senice, Senica nezmizla ze mna,
snažím sa prežít ve svete , kde neprežiješ keď nejsi šelma
Refrén: JARO ZAVODKSÝ
z máleho mesta vede jeho cesta,
cez všeliaké gesta,
už nechce len stát,
a pohne sa ďálej z krabice malej,
bez slova navár, nalej,
váža asi tak jak perí,
a z decek na děcká sa drblo z dedí.
