Tam n
Amiěkde v dálce oheň kvet', a t
Gak jsem k němu j
Amiel,
jen tak s chlapama p
Gosedět jsem zr
Fovna tenkrát cht
Eěl,
ten st
Amiařík s tváří vr
Gásčitou a bř
Fichem jako s
Eulc
vypr
Amiávěl pověst l
Fetitou o m
Guži jménem Š
Amiulc.
®: B
Gyl to Š
Amiulc, b
Gyl to Š
Amiulc.
Byl v kraji klid, a pak se začlo stavět sídliště,
lidé se tam hrnuli jak na mraveniště,
nějak váznul materiál, stavba měla skluz,
a toho dne se objevil zedník jménem Šulc.
®:
Měl tváře bílý od malty a oči jako len,
hleděl jimi do dálky celý dlouhý den,
my všichni na něj koukali, co se bude dít,
pak jména svý jsme říkali, a on z lešení slít'.
®:
Měl šaty z módy vyšlý snad, v tom se nevyznám,
když unavenej na zem pad' k žlutejm diviznám,
pak se zdvih', řek':"Už jsem fit, můžem na to jít,"
a dřív, než jsme se nadáli, začal štorcku zdít.
®:
Pak se začly objevovat staré závady,
spodní voda nahlodala chabé základy,
špatně tvrdly betony, co míchal mistr Kunc,
kdo je zbaví pohromy? Zedník jménem Šulc.
®:
Prohlásil, že na vině je chybná projekce,
zachrání to jenom betonová injekce,
pak se první přihlásil, že má na to kurs,
a míchačku svou pohladil, on jmenoval se Šulc.
®:
Šulc spustil fanku trochu níž, než do základů vlez',
a my nad ním dělali kříž, vidím to jako dnes,
a pak jsme jenom slyšeli šest poctivejch ran,
a tím, že rány zazněly, byl zachráněnej plán.
®:
Šulc vyšel ven, měl pevnej krok a řek':"Je hotovo,
teď uvařte mi grog, já spravil dílo Kuncovo,"
pak řek', že je čas odejít, v očích měl chladnej punc,
a na stavbě byl mrtvej klid, on jmenoval se Šulc.
®:
Ten večer rosou zastudil a na kůži sed' chlad,
i já, ač jsem se nenudil, jsem řek', že půjdu spát,
my dali jsme si po loku, i stařík zvolnil puls,
jen já mám kalfas v batohu a mý jméno je Šulc.
®:
®:
®:
