Alba s touto skladbou:
Víc než hudba,
Zeptej se otců od rodin - co je to kompromis,
to ticho v jejich tváří, stačí sílu víš ?
Zeptej se matek -proč jsou sami, když je jim čtyřicet,
Třeba je opustil s mladší, zbořil se jim svět,
a pak se znovu zeptej, jak se to týká tebe,
jak to budeš dělat ty, až sám půjdeš světem,
já sám našel poklad, když už jsem přestal doufat,
poklad co nezáří a přesto ti dá poznat,
lásku co hodně dává ale nic nechce nazpět,
lásku co miluje svobodu, ale neztrácí pamět,
cejtim, že vysychá, když nejsi vedle mě,
umírám jako strom přesazenej do pouště,
je to velká milost, ach pane je to milost,
pochopit že až ve dvou se ti naplňuje život,
přijď dneska domů, chci naši lásku hýčkat,
zažiješ, co před tebou nezažila žádná jiná.
Ref:
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
Miluju chvíli, když se ke mně blížej tvoje rty,
jejich vůni, tvý teplo, ty momenty.
Zdá se mi, jak se milujem, pod náma taje sníh,
tělo je jedna věc, my ale jdeme výš,
tam kde je duvěra skálou, tam kde je úcta darem,
věřim v hodnoty, proto jsem pro ni možná blázen.
Vidim, jak se lidský vztahy pomalu měněj v prach,
marně se snažej smíchem zakrejt bezradnost a strach.
Když na tebe myslim, cejtim uvnitř sílu,
ptám se sebe, co bych dělal, kdybych tě minul.
My ale ruku v ruce jdem podzimní krajinou, vítr ti zvedá vlasy, chci se jich nadechnout,
když se směješ máš dojemný vrásky kolem očí, je mi líto těch co nepoznají tenhle pocit.
Slunce krájí den a dopadá za horizont, uč se šťastnej lidem štěstí přát, ne prominout
Ref:
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
Supa:
Tolko rokov v jednom vzťahu, je to stále láska
keď mozok chemiu ktorá mu vládne začne ztrácať
ukaže sa či to bola viac než sranda
dokážeš sa s ňou bavit aj keď máš prázdné vieš čo
na to nemusíš mať Harvard aby si to chápal
sereš na druhé lebo vieš že doma čaká sama
máš usmev na tvári, vždy keď ti píše tvoja baba
je tvoj oporný möur a tvoj prístav tak je ozaj pravá
lubíš ju aj po rokoch, voláš ju moja mladá
lubíš ju aj keď je na jej tvári nová vráska
lubí ťa aj keď sa niekedy vo dverách trocha tackáš
a že občas na ťeba škaredo zazrie, to sa stává
vaše éga zapolia, vieš je to večný boj
necháváš ju semtam vyhrať, potom niesi cock
myslíš na ňu chvílu predtým jak ti zavolá
tak vypni tento blábol a bež za ňou
a zober ju do náručia, dones jej hvězdy k nohám
zobuď sa skoro jak ona, počuvaj jak stoná
píšem to na Valentýna, v hlave dve flaše vína
tak mi prepač ak som trochu zmeknutý jak balerína
Ref:
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
Podáváš mi ruku, i když padám k zemi, jsi moje všechno, stojím mezi světy, vím jak je to snadný zničit co je krásný, ale snažím se, neuhýbám z cesty.
(Neuhýbám z cesty, neuhýbám z cesty...)