Alba s touto skladbou:
Země Antilop,
2009,
Vzpomínáš?
Není to tak dávno.
Já a ty, ty a já.
Slza stéká.
Vzpomínáš na ten pohled,
je to jako věc je to jako dalekohled.
Jednou uvidíš a podruhé se ztrácíš.
Jednou uvidíš nebo jako stromy kácí.
Stačila nám sekunda a mohli jsme být sví.
Já i ty každý z nás to dobře ví.
Stačil nám spolu jeden den,
připadal mi jako krásný sen.
Slunce hřálo mě i tebe,
modrá barva plála z nebe.
Pořád vidím tě v očích svých.
To že nejsi má je jako hřích, (jako hřích)
který spáchal jsem já. (který spáchal jsem já)
Právě teď to všechno začíná a možná taky končí. Mé srdce se loučí s tvým už nejsme tým.
Možná zase budem, co já vím.
Jestli je to pravda to ti nepovím.
Mé srdce právě teďka se loučí, brečí, klečí, pláče a skáče radostí, (radostí)
když objevíš se ty.
Vzpomínáš?
Není to tak dávno.
Proč? Už nejsme tým.
Slza stéká.
Možná vím byla to láska nebyla to sázka zbyla jenom kráska.
Žádný cit asi je to osud ale tak to má být.
Každý svojí cestou stejně musel jít.
Ale já ptám se proč?
Tak říkám pojď a vkroč zpátky do mého života.
Neměj strach. Nemusíš se bát, sama víš.
Jak moc tě mám rád, co pro mě znamenáš, sama víš,
Ale přitom nic mi nepovíš.
Občas si říkám:
Vše co kdy mé srdce chtělo, jakoby to zapomnělo.
Vzpomínáš?
Není to tak dávno.
Vzpomínáš?
Já bez lásky nejsem nic chci podléhat ti bez hranic.
Ve svých citech se nevyznám zda miluji ji nepoznám.
A mé srdce tluče tiše ale ?? .
Až slunce se bude smát.Až zas bude krásně hřát.
Já budu se stále ptát co všechno dělám špatně.
Snad si jednou vzpomeneš.
Pamatuješ na ten pohled?
Já a ty, ty a já.
Jako tým.
