Chtěla to jinak, má život v troskách
teď ze strachu v noci sere magi v kostkách
tahle doba pěkně s ní vyjebala
všechnu naději, co v sebe vkládala
na poslední chvíli kolo v ringu odpískala
nezbylo jí vůbec nic, tak proto to udělala
její vize: bezva život, super lidi kolem sebe
teď na dně dřepí a dívá se na nebe
pozoruje hvězdy na noční obloze
její duše černá, zbyla z ní jen koroze
koroze na srdci, která jí denně tíží
marně čeká na světlo, co odvede jí od potíží
mraky plujou dál a děsem křičí do tmy
zbytečně volá boha: „sakra pomoz mi!“
prohnilá minulost, je to jenom mrcha
co v sebemenší nejistotě ze strachu prchá
Ref:
Proč tady na všechno sama zůstala
proč si jí smrt k sobě zatím nevzala
proč život doposud nechápala
proč o jinym světě ve svý duši přemítala
říká si: „proč, proč jsem to všechno podělala?“
proč vinu všech okolo na sebe navlíkala
proč oči svý zbytečně si vyplakala
já jsem tohle nechtěla, já jsem si o to neříkala !
Strach z vlastního stínu, strach ze svýho činu
sama ani neví, jak unese tu vinu
má jí na svých bedrech už celý dlouhý léta
pět starostí navíc, než dopsala se tahle věta
tvořim tyhle slova, rými, apatii
ve svý hlavě přemítám tuhletu melodii
kam poděla se její víra v normální život
teď cítí se jako bezmocnej kopilot
Snad sebere se časem z těhletěch sraček
snad časem bude mít v kapse víc než jen pár kaček
snad podívá se na slunce a bude se i smát
možná jednou lidem bude o tom povídat
jak hořce to chutná a zkurveně to bolí
když je na to sama jako voják v poli
bez pomoci, bez soucitu, bez lásky
po tom všem snad zbydou na čele jen vrásky…
Ref.
„Jsou věci, který člověk neovlivní…
jsou činy lidí, co se nedaj pochopit…
možná si říkáte, že jste jiní…
však i váš život se může ve vteřině otočit !“
