Chtěla trochu lásky…
Jen tak se bavili a taky něco popili,
na sebe se usmáli a hned oba věděli.
Říkala si: „Nechci lásku, už jsem jednou zlomená.“
díval se jí do očí, podlomily se jí kolena.
Nemohla nic udělat, tak se prostě stalo,
zase v tom lítala a stačilo tak málo.
Pár hezkých slov a špetka jemných dotyků,
chvilka ticha, jen spousta krásných polibků.
Nevěděla kudy kam, tak nechala to plavat,
to však ještě netušila, že časem bude plakat,
že všechno krásné zmizí a rozplyne se v chlad,
to všechno způsobí jeden vychcanej chlap,
co zaryl se jí pod kůži, myslel, že je král,
ten chudák od ní dostal, co jen si přál.
Bylo mu to málo, když přestal si jí vážit,
ve chvíli se mu povedlo lásku na kolena srazit.
Na všechno se vykašlal, aby mohl jít dál,
šrámy na srdci bez výčitek zanechal,
chtěl od ní všechno a taky si to vzal
a nakonec na památku s úsměvem zamával.
REF:
Byla vždycky sama sebou svobodná a nespoutaná,
její duše byla volná, teď je jen popraskaná,
odpustila, srdce dala, naplno milovala,
chtěla trochu lásky a pak toho litovala!
Stín zrady, bolest a zlost,
tyhle pocity, tvořily její minulost.
Naštěstí je už tohle všechno pryč,
jeho krásný oči i nenažraný chtíč.
Ona už má svůj život bez hranic,
vše má dvě strany, rub anebo líc.
Tak zase plavala jako ryba ve vodě,
svůj život nechala prostě náhodě.
Postupem času se rány zhojily
a všechny její síly se zase spojily.
Jen důvěra není její silná stránka.
To, co znáš, je pouhá křehká schránka.
Ale to se změní, jako pes se oklepe,
její srdce se zas novou láskou roztepe.
Vezme si zpět, vše co jsi jí vzal,
už dávno pochopila, žes za to nestál!
Refren
Refren