Kd
Ayž jde večer sl
Gmiunce chrápat z
Aa modr
Gmiavej l
Aes,
zaplápolá zl
Gmiatej západ, hn
Aed bych d
Gmio něj vl
Eez',
st
Amiýská se mi p
Emio tý zemi, c
Ami
3075
o se skrejvá z
Emia horou,
z
Amiamířím k ní v
Gokamžení sv
Fou toulavou p
Eohorou.
®: D
Amiálko d
Dmialek
Eá, t
Amiuláků jsi láska
Dmiodvěk
Eá,
j
Amienom kdybys j
Cednu vadu n
Eeměla,
kd
Amiyby sis nás n
Cedržela
Eod těla,
d
Amiálko, d
Dmiálko
E, k
Amioho zmámíš, t
Cen se n
Eačeká.
Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
®: Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
®: Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
d
Amiálko, d
Dmiálko
E, d
Amiálko
E d
Aaleká ...