Alba s touto skladbou:
Konec,
Butykvartiát 2,
Kosmostour 2000,
Taková dírka menší než halíř.
Takový zčernalý malinký nic.
Obraz, co maloval úchylnej malíř,
zátiší s postavou u popelnic.
Asfalt ti vychází naproti vstříc,
není co dodat ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě ňák nejde pochopit, že musíš jít.
Do uší doléhaj chvatný kroky,
blikání majáků neruší klid.
Život si odtéká do blízký stoky.
Je pozdě na plány, je pozdě snít.
Bohužel platí, že život je krátký,
kdyby to šlo, sakra, obelhat čas.
Vrána tě dovede na chvíli zpátky
a ty jako stín vrátíš se zas.
Vítr se zvedá a začíná vát,
vrána už přilétá, zas můžeš vstát
a běžet jak šílenec tam, kam jsi chtěl,
kéž bys jí tak ještě políbit směl.
A pak letíš dál a musíš se smát.
Budou se divit a budou se tě bát.
Kde ses tu vzal, to snad šálí je zrak.
A teď jsou košile rudý jak mák a né jen tak.
Vrána zas přilétá, ty musíš zpět,
opustit navždy ten prašivej svět.
Navrať se tam, kde jsi dávno měl být,
jdi najít tajemství, co nesmíš prozradit.
