Alba s touto skladbou:
Klíč Králů,
Karel:
No já to teda vidim černě, pánové,
dole na náměstí kážou lidem Orkové, hrůzy
takové, že prý jsou Bohové...
Z jejich tlam spíš páchne děs.
Prostě nevidim tu situaci růžově,
tady to životama zaplatíme hotově.
Straší mě Orkové, ve vlastním domově,
bez vody a bez peněz.
Karel a Illa:
Náš obávaný soused asi nezaspal,
Orkové jsou zrůdy, jako jejich král.
A ten by je sem bezdůvodně neposlal.
Karel:
Tuším za tím past.
Karel a Illa:
Dole vychvalují skřety vlastní občané
Karel:
Takže mi neříkejte, že se něco nestane.
Hele, jednoduše přišli, svině prolhané,
ukrást naší část,
Karel a Illa:
A zničit naši vlast!
Karel, Illa, Aren, Keksi:
A zničit naši vlast!
Kelo:
Proroctví v dávných bájích říká, že se zhroutí svět.
Věští žízeň v našich krajích, o té se píše tisíc let.
Kelo, Aren:
O konci světa, o mrtvé víře.
O poslední válce všeho proti všemu.
O době, kdy se v nás probudí zvíře.
O otevřené bráně všemu zlému.
Kelo:
Ta chvíle, hádám, nastává! Vládne kdo vodu,
Kelo a Aren
vládne, kdo víru
Kelo, Aren, Karel, Illa:
Prodává!
Keksi:
Jak tady mluvíte o mrtvé víře a o konci světa,
málem bych zapomněl knížku ze dna hlavní
vyschlé tůně. Schovaná hluboko pod vodou,
mlčela dlouhá léta, doufám, že nám poradí,
jak se dá léčit, když nám země stůně.
Staletí leželo prastaré čtení, potopené u dna.
Uznejte, pánové, je to zázrak, že vypadá jako
nová. Na první straně obrázek věští, že vyschne
studna, dál jsou tam nějaký klikyháhy
a samý cizí slova...
Karel:
On si tady vytahuje ztracený spisy!
Tyhle rukopisy, ty si nechejte na jinou misi!
Hele, konec všech konců ve vzduchu visí.
Měl byste věděti, že skřeti nejsou děti.
Illa a Karel:
Co nám asi nesou tihle poslové míru?
Karel:
Jed a síru z hnízda štírů..
Karel a Aren:
Nemusíš platit, jen přijmi víru.
Karel, Illa, Aren:
Nanebevzetí s otrockou pečetí.
Kelo:
Zvláštní... Vážně pravá... A jak sálá...
Jen žasnu...
V ní se skrývá zašlá sláva a prý i ráj
v nekonečném krásnu.
Silné kouzlo mocně ji chrání,
óóó, není divu, bývala svatá.
V ní prý sídlí Jezerní paní.
Hvězda ukryta v chrámu z bláta.
Illa:
Ta kniha zázračný návod skrývá.
V tajemných runách dlouho spí síla
prastará a věčně živá.
Kelo, Illa, Aren:
Klíč k velikému tajemství.
Illa, Aren:
Jenže kdo z nás runám rozumí?
Kdo k nim byl odmala veden?
Karel,Aren, Illa, Kelo:
Runy tu nikdo z nás neumí!
Kelo:
Mě ovšem... Mě ovšem napadá jeden...
Karel, Aren, Illa:
Napadá ho jeden...
Kelo:
Mě ovšem napadá jeden...
Karel, Aren, Illa:
Napadá ho jeden...
Kelo:
Mě ovšem napadá jeden...
Karel, Aren, Illa:
Napadá ho jeden...
Kelo:
Mě ovšem napadá jeden...
Karel, Kelo, Illa, Aren:
Strig!
Kelo:
Čaroděj Ohně desáté kategorie Strig Faustulus runy zná.
Illa:
Kdo ví, kam se kdysi vlastně poděl...
Aren:
A jestli vůbec ještě žije...
Kelo:
Ale žije... Ten bude žít, i když všichni kolem
budou desetkrát mrtví.
Našla se kniha Osudu, nebude daleko,
čeká na ní celý život.
Illa:
Tušíš, kde je?
Kelo:
Blízko... Já vím, kdo ho najde. Čarodějka podob
Efine, chodí si k nám na jatka pro krev.
Je z tvého lidu, králi Jezer.
Nařiď jí, ať ho neprodleně najde a přivede.
