Alba s touto skladbou:
Klíč Králů,
Keksi:
Vážení páni, prosím, přeskočíme raděj úvod formální,
poprvé vidim takhle ohromný strop,
a poprvé jsem v tahle velkým sále.
Jsem velmi nervózní, neb tato role
není příliš normální.
Vysoká politika není můj džob a nevím, jak se
hraje na pravýho krále.
Proto tu stojím jako nejmenší z vás, úplně bezradný
Ach jo...
Rozum zradil, nic mě nenapadá.
Jen samé nedobré zprávy nesu.
Stejně jak voda, už nám doma vysychají pokladny,
drahému zboží vládne limonáda.
A takhle umírá království lesů.
Karel:
Formality stranou, ani já však nepotěším
žádnou dobrou zprávou.
Plameny tu vzplanou, ale já to nijak nevyřeším
svojí malou hlavou.
Vláda téměř padá, za soumraku vládne hrůza.
Strach obchází nocí, končí éra žraní.
Každý den se jen hádá, ulicemi táhne lůza,
radikální cvoci se opásali zbraní.
Pánové my zavíráme krám!
Karel, Aren:
Pánové my zavíráme krám!
Karel, Aren, Keksi:
Pánové my zavíráme kráááám!
Áááá!
Áááá!
Illa:
Já jsem králem hrdých Vran,
mým zvykem není naříkat.
Jsem vaším strachem šokován,
a musím ostrá slova polykat.
Jsem Illa! Mocný ptačí král, těm hraným slzám
říkám dost!
Rád bych vás dva varoval, ze židle mě zdvíhá
zbabělost!
V záloze mám další plán, mě nezlomí,
když hoří svět.
Já jsem králem hrdých Vran! A nám tu hrozí
evidentní střet!
Nad krajem se vznáší stín, a právě
v tento krutý čas, vám oznamuji velký čin.
My opouštíme Věčný střední svaz!
Aren:
Ve tvých očích vidím svát, Ty velectěný králi Vran,
ach, máš vskutku zvláštní dar, plivnout rázem
do tří stran.
Slova tvá jsou jedová, jak vystřelený šíp.
Radím trochu přemýšlet! Jen uvaž, králi havranů,
zda smíš zničit starý svět.
Hněv ti dýchá do plánů.
Aren, Karel, Keksi:
Tak se přítel nechová, to i cizí jedná líp!
Illa:
Nehodlám tu ztrácet čas,
když páni chtějí zavřít krám.
Tobě radím tišit hlas, králi Jezer, na boj jsi tu sám.
Jednáš s králem hrdých Vran
a nevybíráš správný styl.
Budiž vážně varován, doufám,
žes má slova pochopil.
Aren:
Nelekám se prudkých vět, mě nezastrašíš,
pane Vran, už znám téměř celý svět, i za mnou
stojí mocný klan.
Kdo se zlobou ohání, pýchou brány zavírá.
Zde umírá náš starý věk. A nový právě začíná,
však válka je špatný lék a hlupák není hrdina.
Vaše hrubé jednání předčívá i upíra.
Keksi:
Pánové, prosím vás na kolenou o smíření,
žijeme v míru již takových let a snad nic
krásnějšího není.
Sosnem si védu, mám nasušenou, na zklidnění!
Budete zírat jak zrůžoví svět. A jak se
nálada vtipně změní!
Kelo:
DOST!
Kdo ví jak efektivně zabít? Mocí?
Jak drtí pohled, který jako svíce zhasíná?
Znáte zlou touhu vábit? V nocích?
A jak vás těší tepna stříkající do klína?
Poznáte smrt ve tváři lásky? Černou?
Znáte zvuk kostí praskajících pod botou?
Víte, jak zní poslední hlásky? Jednou.
Jak umí zabíjení splývat s prázdnotou?
Mám rodem blízko k bestiím.
Rád občas ve snách zabíjím... Víte, jak fascinují stavy?
Když se před útokem srdce vážně rozbuší?
Víte, jak lítost vyprat z hlavy? Jak svojí duši
dokonale zahlušit?
Víte, jak rychle hoří mosty?
A jak hluboké jsou rány, které vyleptává čas?
Hostíte kořist jako hosty?
A jak se bráníte, když ovládne
váš úmysl zlý hlas?
Mám rodem blízko k bestiím. Rád občas ve
snách, zatím jen ve snách zabíjím...
Aren:
Mé pozdravení, pane duní,
klid možná v našich silách právě není.
Trápí nás vyschlé vody v tůních,
Moudrost je němá a jiskří se nám ve vedení...
Illa:
Ta žízeň není ničí vinou. Jednáme s pány,
dá se říci, v míru. Řeči jsou vody, které plynou.
Illa, Aren, Karel, Keksi:
Čekáme, co přinášíte za novinky od upírů.
Kelo:
Zázrak se u nás nečeká. Sám ovšem nevím,
jak ještě dlouho dokážu chránit člověka.
