Alba s touto skladbou:
Klíč Králů,
Karel:
Ještě chvíli nepoteče voda a ta lůza nás vyhází z oken.
Borg:
To měli udělat už dávno, pane premiére.
Karel:
Nemluvte hlouposti, ministře. Nemůžeme přece za to, že v pralesích vyschla voda.
Borg:
Říkal jsem vám snad tisíckrát, abychom neprodávali orkům žádné naše prameny!
Že voda je strategická surovina. Neposlechl jste mě. Prodal jste všechny naše jižní zdroje a my teď nemáme nic. Leda žízeň, pane premiére. Tu máme obrovskou.
Karel:
Ne větší než dluhy.
Borg:
Na dluhy vám ovšem nevychcípe veškerý obyvatelstvo.
Karel:
Ale taky jednou může!!!
Borg:
Ovšem ne během několika dnů...
Karel:
Kdo zvládne ten dav? Armáda se nám rozpadá.
Borg:
Náš stát není zdráv.
Už dlouho padá na záda.
Karel:
To je ovšem banální proti tomu, co nás právě
(oba) potkalo s tou vodou!
(Karel) Katastrofa globální, zavání to tady hravě
(Oba) gigantickou škodou.
(Karel) Viděl jste ty upíry, jak šílí a jen taktak se drží trochu zpátky?
Borg:
Mně vadí jejich manýry už chvíli,
spíš bych radil, nakopat jim zadky!
Karel:
Chovejme se k upírů jak dřív
nebo ohrozíme stát!
Borg:
Stát se dávno rozložil jak chlív,
dlouho není z čeho brát.
Vy jste taky z kasy krad,
mně tu nemusíte lhát!
Karel:
A tvrdím, že jsem čistý anděl snad?
O stát se ale můžu bát!
Oba:
Stát je černá díra, jenže my s tím houby naděláme,
jen to dlouho víme.
S vodou chcípla víra,
že to nějak zalátám, na čas oddálíme.
My ty dluhy neplatíme, do polštářů nasoukáno něco málo máme.
Bída mysli škodí.
Všechno na vůz naložíme!
Hned jak první ohně vzplanou,
koně zapřaháme!
Karel:
A pak plout co nejdál lodí!
Borg:
Správně, pane premiére...
Karel:
Bez nás se to neposere.
Oba:
Plout co nejdál lodí! Předaleko zakotvíme,
hacienty nakoupíme, ty se v nouzi hodí!
Borg:
Ano? Dále!
Lokaj:
Pane premiére, králové již čekají.
Karel:
Už jsou všichni?
Lokaj:
Vládce upírů, Kelo, ještě nedorazil.
Karel:
Nebudeme na něj dál čekat. Co si o sobě ti upíři myslí?
