Alba s touto skladbou:
Umění strachu,
Zapalte svíce v síních i na chodbě,
sepněte ruce k jediné modlitbě,
ve jménu ducha, syna i otce,
ať navždy vládne jen inkvizice.
Ptám se jak mohu věřit v dobro, co kážeš,
když proteklo proudem tolik krve.
Když vše na co přísaháš a čemu věříš,
znamená dupat po tolika hrobech.
Protože tolik bylo vztyčeno křížů
a kolik hranic vzplálo v jejich stínu?
Vše s požehnáním církve svaté, jež nikdy nepřipustila vinu.
Naše jsou vraždy, mučení, znásilnění
oheň hoří navždy, nedá se jen tak zhasit.
A jednou pro vždy přináší rozhřešení,
pro všechny kteří, chtějí své duše spasit.
Stále slyším ozvěnu umučených duší
a ve vzduchu visí pach spálených lidských těl.
A ty se mě ptáš jak mohu tě soudit za to co stalo se kdysi,
ale zříci se těch vrahů jsem tě neslyšel.
Nás označuješ za vyvrhele, za šiřitele hříchu,
tak strč si svou bibly do prdele, ať ukojíš svoji pýchu.
A poslyš slova neznaboha.
Navždy jsme nepřátelé!
