Je mi 22 let a pořád mám co říct
za ty léta jsem toho viděl možná víc
než většina lidí v mém věku,
ale co já vím.
Nikdy jsem nebral drogy, které ničí lidský charakter.
Viděl jsem spoustu lidí jak si kazí svoji mladou krev
oukey, byla to jejich volba a jejich cesta.
Já jim nikdy neříkal, že s tím mají přestat.
Viděl jsem spoustu přátel utopených v brkách
a možná ještě víc těch co poznali kouzlo pika.
Viděl jsem spoustu lahví,spoustu prázdných vodek.
Viděl jsem zklámání, když ti holka řekne,že je konec.
Viděl jsem miliony cigaret co shořely na popel,
a spousty smutných osudů, okolo kterých jsem jen prošel.
Poznal jsem lásku, smích, ale i prázdnou postel.
Zažil jsem bolest, křik ale i zase úspěch.
Když jsem prosil o práci, ať můžu najít život.
V práci jsem našel štěstí, které nepřežilo.
Stovky nocí prosezených tiše u okna a ve mě zůstala jen hořkost, kterou nechci už víckrát ochutnat.
Utřel jsem stovky, tisíce a miliony suchých slz k tomu abych našel pravdu a s minulostí procitnul.
A teď tu stojím sám, jen já a před sebou samým a jediný co vím, je to, že co jsem zažil bych nevyměnil s nikým ani za nic...
ZPĚV
Je mi 22 let a pořád mám co říct
nikdy nesmazaná historie, kříž co musíš nýst.
Povím ti story o tom, co jsem za těch pár let zažil.
Kdybych věděl, že to budu psát, tak bych se víc snažil.
Brzo přišli jsme na to jak ojebávat školu.
Ráno šetřit tělo doma, večer praxe v alkoholu.
Dokuď kámo jedem jeden den vodka nedala mi ránu a já padl k zemi a málem letěl k pánu.
V bezvědomí, moje tělo bylo ve vodě a stále mám ten pocit, který zůstane po nehodě.
Když mě vytáhli na břeh, tak jsem kámo ani nedýchal, jen ležící tělo, kdo ví kolik vody spolykal.
Ještě jednou díky Ondro, že jsi pro mě skočil, byl by to pojeb, kdyby život takhle skončil.
Nemohl bych tady s váma ještě kurva být, místo mého hlasu by si slyšel prázdný beat.
Je to moc, zkrátka škoda až na vzpomínání, kdybych kámo měl říct všecko, jsem tady až do svítání.
Když mi brečela na schodech, že prej čeká děcko.
Kdy jsem musel jít na cajty kámo a vysvětlovat všecko, co se stalo, nebo co se ještě stane.
Život je kouzelný, nikdy nevíš kde se co vzplane.
Jako když jsem líbal ségru, byl jsem v jiné zemi, dokuď nepřiběhl Polák a nesundal mě k zemi, ale spojil moje tělo znovu s realitou a když se pak pořezal, měl jsem rychle hlavu čistou.
Ruce od krve, ale myšlenku jistou , že mám další věc, co chci do textu vtisknout.
Jsou to tvoje zážitky, co tě vlastně drží, jenom tvoje zkušenosti , které předsudky pak boří.
Co jsi o nás někdy slyšel, to ať klidně zažíváš.
Máš vlastní hlavu, vlastní story z vůle boží.
ZPĚV
