Myš Lenka trápila velmi domovního správce Jirku Pé,
zeď tenká, zvuk nesnesitelný, až myšku chytí,
zajisté ji udupe.
Pastičky kladl na nejrůznější místa,
úsměv mu chřadl, ač býval optimista.
Myš Lenka né a né se vzdát, vrtá mu hlavou,
jak ji udolat a vždy když spatří myší díru,
prosebně kouká, kouká do vesmíru, až tak.
Na pomoc přizval staršího bratra Vojtěcha,
jen jemu přiznal:"Smrt myši je má útěcha.''
Společně spřádali plány, kuli pikle,
což bylo pro obě strany neobvyklé.
Dřív rozhádané sourozence teď tmelí zášť
k té myši Lence,
co bylo, bylo, teď berou s klidem,
těší se, až myš Lenku předvedou lidem, ach jo.
Aneb má Vojta od přírody filipa, došlo mu náhle, jak myš Lenku nachytá, tak milým hlasem v myší řeči hovoří, na chvíli zdá se, jakoby sám myší byl.
Zmatená myš Lenka tančí, jak Vojta píská,
jsem nevěrná milenka, každého si získá, v tu chvíli zpoza ROHů vyskočil Jiří a chyt ji za nohu,
nezlob se myško, půjdeš do pirohů,
nasytíš bříško, dočkat se nemohu.
Dobrá věc se podařila, už myš Lenku žvýkají,
pány však nenasytila a tak další hledají.
Jak je teď asi dobré myši Lence, když posloužila coby potrava pro šílence.
