Z lidí se stávaj dospělí, protože není dost pochopení
a měním se taky já, tou dobou s ní.
Pod muší křídla se schovává vždycky,
když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.
Je kfjetina a jediná, co věří,
že zvěři dá se věřit,
že na trnitým keři dá se spát.
Uprostřed nebe je díra a právě víra v ni ji otevírá
poslům z cizích světů. Jak střelám kulometu
podléhám ti, podléhám t.
A ty jsi ta láhev nedopitá, skrytá v krytu trilobita.
Na hrotu pera mám větu,
která zůstane do večera nevyřčena,
jinak ztrácím cenu.
Nechci být autorem frází
Jak voda z prolomených hrází
unášíš mě, unášíš mě
Na tisíc malejch kousků rozložím si svět
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět.
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř… (2x)
