Má budoucnost je nejistá,
Bůh ví, že jsem ateista,
tak chystá různé pasti,
hraje mi na nervy.
Vidím, jak Mafii živí magistrát,
jak kmotr krmí ministra.
Hniju jak rána pod náplastí,
jsem pokrm pro červy.
Padne-li stát
hlavou do lejna,
šíří se zápach
i vanutím vánku.
Nebát se lhát,
toť Věc Veřejná.
Padá, padá prach
na vytunelovanou Blanku.
Jsem hrdý sponzor korupce,
pokaždé volím zas tupce.
Zbývá jen zastavit stát,
pakliže něco zbylo.
Jsem poněkud na vážkách,
jak plesniví Hrad za Vaška.
A i když sedím, chci za něco stát,
leč nevládnu silou.
Hlavní je nedělat proBémy,
tvářit se soustrastně,
utáhnout opasky,
nevědět proč vlastně.
Říkaj' furt "To ne my, ale ti před náma!"
Kdo rozkrad' mou zemi,
je velká neznámá.
Má budoucnost je nejistá,
mou zemí cloumá lobista.
Tak bulím jako želva,
srdce lamentuje,
že všichni ti všeznalí
jen hledí, kde by co vzali.
Strach činí lvici ze lva,
neřád v parlamentu je.
Zase se blýská na další Nečasy,
"Sobotku nestrávím", doma reptá syn.
A kníže Miroslav na koni, je to on.
Kočí místo otěží svírá diktafon.
Když se kácí les, třísky lítaj'.
Největší hit je tanec Svatého Víta.
Demokracii jsme zprznili úspěšně.
Kdo seje bacily, ať sklízí třešně.
Taková je u nás tradice,
občané svolili mít jizvu místo úst.
Pán může cokoli, když mlčí ulice.
Poslouchaj' Beránci v ohrádce trávu růst.
Uzrál jsem, zdá se, tak nějak akorát.
Nechci však po vzoru rodičů okorat,
být klaunům za šaška nelíbí se mi.
Potlačte ega, račte řídit zemi.
Co bylo dříve, už zase máme tu,
zdobíme chlívek tapetou sametu.
Včil druhou nohou do téže řeky.
Paměti národa, užívej léky!
Co Čech, to kverulant.
Jsem člověk malé země,
věčně mi jede pant,
jen činit nechce se mně.
A až zas ti voli
po volbách povolí,
rozpoutám nevoli,
ale jen na chvíli,
aby se neřeklo,
že straním snad někomu.
Dvacet let uteklo,
jen my se nezměnili.
A tak zbytečné otázky nekladu,
držím se kladných příkladů.
A zemi, která je v rozkladu,
rozkradu.
