Na střeše kostela sedí kohout Větrník
nebe se zbarvuje pozvolna do temna
ten kohout ale nepodlehne sebevětší zkáze
i když slyší jenom fráze
a hulí jako kotelna
Odcházím s písní zpívanou
přijímanou mou Ivanou
odcházím s písní tajnou
a s Ivanou ještě tajnější
Minuli jsme kašny a malé holky v sukýnkách
minulý jsme strašný věci, co jsou jenom v snách
ptám se toho kohouta, proč křičel jsem
leckdy zbytečně
a potom si rval ze vzteku všechny vlasy z hlavy
nebude ti odpuštěno, řekne kohout netečně
ale budiž to zapomenuto
a pak dál už jen vesele praví
Odcházím s písní zpívanou
přijímanou mou Ivanou
odcházím s písní tajnou
a s Ivanou ještě tajnější
Proč jsi křičel na to, co jsi míval tolik rád
a na nenáviděné mlčel, čeká tě nebeská ruka
ale tvůj pes tě dál miluje
a i pro Ivanu jsi víc než kamarád
tak sbal saky paky a koukej zmizet v lukách
Odcházím s písní zpívanou
přijímanou mou Ivanou
odcházím s písní tajnou
a s Ivanou ještě tajnější