Malý princ šel zvěrokruhem
malý bůh už nebyl bohem
potkával tam ryby, raky
anděl sbalil saky paky a vypadnul
vocaď vypadnul
černá puška mi do útrob míří
do toho si přišli štíři
jednička je lidskou šíří
a já si šetřím případ nul
A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko, miluji tě, žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova, slova, slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova
Rým bičuje do mé hlavy
znásilňuje srdce moje
když i cit, co prý vše spraví
najednou už nebyl pojem
žije dál z tebe
z jedněch věcí jsou hned věci dvoje
mám i halenku od kroje
na veselku s andělským čertem
přes slova dotkl se ret se rtem
A tak neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko, miluji tě, žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova, slova, slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova
Lepenka jde do krabice
zima všecky žáry ztiší
s čertem zbyde pozdravit se
proto tady teďka píši, pozdravuj
já tě poslouchám
stihnu najít svoji identitu
než mi umřeš na úbytu
na marnost tamtu nebo i tu
my modelky z moduritu
My neumřeme na marnosti
nezahynem na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko, miluji tě, žiješ dál
a čím dál víc
Hamlet řve si slova, slova, slova
havran mu do lebky klová
a my čteme Platonova
a všechno to začne znova
Nestojí to za ty nervy
jen tu vášeň, klidem nervi
neservíruj lidem červy
nenakládej do konzervy rysy mý
zkysly mi
není pravda o vyhasnutých loučích
jsou jen smutná pole slunečnic
jako se hráč zrána v baru loučí
se svou partií kulečníku, leč nic
A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko, miluji tě láskou svou
takovou podivnou, co nemá hned za zadkem kudlu
a tak spíš podobám se pudlu
zas chytím jen malou čudlu, než moje přízraky procitnou
Čert sedí za sklenkou píva
že jsme blázni, podezřívá čas
který se divně dívá
na kluka s kytarou, co zpívá, má hasičák
pes čeká na cvičák
uhas mě, ty malinkatý čerte
já nikdy nebudu velký zrádce
bez tvých žhavých doteků jsem prázdný věrtel
a zbude mi už jenom zpropadená práce
A ty neumřeš mi na marnosti
nezahyneš na úbytě
mám tu pozdrav od farnosti
černá lásko, miluji tě, žiješ dál
a čím dál víc
havran řve si slova, slova, slova
a já mu do lebky klovám
Hamlet čte si Platonova
a jednou to možná všechno začne znova
