>>
KARAOKE TEXTY >>
KARAOKE TEXTY k >>
Karolína Procházková >>
Tak osude pověz,
bažím po tom slově,
jenž nese útěchu,
dá duši oddechu.
.
O slově jenž mi sdělí,
proč všichni kluci skvělí,
mě pořád odmítají,
srdce dýkou bodají..
Chci opravdu tak moc,
když každou noc co noc,
sama samotná bdím,
o krásné lásce sním?.
Je to opravdu tak moc,
když si nemůžu pomoc',
a mé sny nejsou jiné,
než iluze láskyplné..
Opětovaná láska,
je snad tak strašlivý hřích?
Když jeden druhého laská,
v nádherném světě bez lží?.
Chci toho opravdu tolik,
žít s ním v hezké metropoli,
milovat se stokrát týdně,
s penězi se nemít bídně?
.
Chtěla bych, aby mě miloval,
svou čistou lásou zahrnoval,
když budu smutná, tak mě objal,
noční můry od nás odehnal..
To by bylo příliš,
nedošla bych k cíli..
Já si přeju jediné,
ve chvíli nádherné,
luna nebe uhrane,
do očí se mi podívá,
žár lásky v nás rozdmýchá,
pak ke mě promluví,
hlasem slavíka oslní,
řekne mi jedinou větu:
"Dobil bych pro Tebe světů..."
.
"...protože, Tě miluju."
