Alba s touto skladbou:
Kronika hvězd,
Vycházim do noci a mrazí mě v zádech
Jsem nespoutanej... výdech a nádech
Cejtim kolem chlad tohohle teplýho večera
Procházim se tmou jako duše co je ztracená
Měsíc svítí na nebi a doplňuje symfonii
Jako polámaný srdce který leží na kolejích
V dálce projel vlak a já cejtim v zádech chlad
Nechal jsem noc ať mě chytí a už jsem do ní spad
Slyšim zvuky nádraží a vidim světla města
A vim, že je to tak, že jsem jenom jeden ze sta
Co vnímá tuhle noc, jako něco co je tajemný
Stejně jako stát a koukat tiše na hvězdy
Všude stříbrná zář a já vidim ulic tvář
Schovává se v šeru a tvrdí, že jí znám
Já jí vážně znám, nechci se jí vzdát
Nechci se jí ptát, chci tu navždy zůstat stát
Nevnímám nic jinýho než tuhle zvláštní atmosféru
Oddávám se noci a tápu mlčky v šeru
A chápu celou tuhle noc, která patří jenom mě
Ulice je jenom moje, já se ztrácim ve stínech
Ref.
Cejtim vánek města, srdce si to přálo
Vidim noční ulice a srdce touhou vzplálo
Slyšim z dálky vlaky a v srdci mi zní ozvěna
A tenhle pocit dobře znám a dobře vim co znamená
Všechny noční stíny a tahle noční opera
Pohltily mojí duši co se v šeru ztratila
Ona se nechce vrátit, chce letět navždy do noci
Chce dál letět tmou jako zář měsíce ulicí
