Alba s touto skladbou:
Konec,
Butykvartiát 2,
Kosmostour 2000,
Karel Plíhal
Vrana
1.
EByly časy, k
G#midy i vrána
C#mitak nádherně z
Epívala,
ž
Ae vedle ní
Ei ten slavík kn
F#miíkal jako s
H7ele.
K
Eaždé ráno př
G#mied rozbřeskem h
C#miodila se d
Eo gala,
n
Aadechla se,
E
2e9a
odkašlala
F#a spustila sm
H7ěle:
R: K
Erá, k
G#miG#mirá, k
C#mirásná je s
Evoboda,
sl
Aadká jak j
Eahoda n
F#mia lesní sk
H7alce.
Kr
Eá, kr
G#miá, kr
C#miásně je n
Ea světě,
kd
Ayž vítr n
Eese tě t
H7am a zas t
Eam.
Krá, krá, krásná je svoboda,
hebká jak košile zručnýho tkalce.
Krá, krá, krásně je na světě,
když na své "Můžu?" si odpovím sám.
2. Zatím dole v mraveništi všichni tvrdě makají,
pro matičku, pro královnu pot se z nich jen leje.
Jen co vránu uslyšeli, šeptají si potají -
- nám tu hoří plán a tahle mrcha se nám směje, že prý:
R:
3. Královna se rozčílila, teda tohle ničí morálku,
ještě aby mravencům to začlo vrtat šiškou.
To nám ještě scházelo, když chystáme se na válku,
a vydala se pohovořit s loajální liškou.
4. Nyní je vám asi jasný, jak to s vránou dopadlo,
ten, kdo umí lítat, ještě nemusí být tabu.
Královně šlo o krk a tý lišce zase o žrádlo
a od tý doby vrány nejsou svými pány,
jenom občas v prudkém hněvu zazpívaj' si pro úlevu,
bez nároku na honorář:
Krá - krá
