Alba s touto skladbou:
Takhle nějak to bylo...,
Karel Plíhal
Modrá knížka
1. Celej s
Gvět je náhle
Gmaj7beznadějně
Ami7šedý,
D7 bloudím
Amiulicemi z
Ami/G#oufalý a bl
Ami/Gedý,
všude
Gvidím
Hmi7/5-mládež
E7odvedenou,
Ami7vesel
2921
ou a bodrou,
Ca jenom mně d
C#dimali knížku m
Ami7odrou
D7.
2. I ten Prouza, co se pomočívá denně,
spěchá oznámit tu šťastnou zprávu ženě,
Václav zase v Mikulovské opíjí se s tchánem,
už se vidí nejmíň kapitánem.
3. Všude v parcích vidím šťastné kamarády,
jak se seznamují s vojenskými řády,
mezi nima také Novák, no ten se skleněným okem,
zkouší chodit pořadovým krokem.
4. Podroušenej Viktor tančí s Hugem kankán,
Viktor bude spojař, Hugo zase tankán,
a ten Jarda, kterej nedokončil ani osmiletku,
hodil po mně láhví se zvoláním "zmetku!"
5. Nadarmo si říkám: Karle, nešil,
jenomže já se na tu vojnu tolik těšil,
marně u odvodu doktorovi obálku jsem dával,
prej mě nevezmou, že mají velkej nával.
6. Jak to vysvětlím své milované Blance,
ráda se chlubívala, že má chlapce brance,
máma bude brečet, táta rozdupe mi hračky,
už se, chudák, tolik těšil na odznáčky.
7.=1. +
D7modrou,
Gmodrou ...
