Alba s touto skladbou:
Originální nahrávky ze 70. let,
Story,
Karel Gott 1974,
EmiKolikrát jsem stál tam, před tím
A7krámkem,
kde mě
Chřál i
Emimráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým
A7zámkem,
jenom
Cjá a
Emičas.
CKolikrát, když slunce vlídná
Dzář zlátla,
Hmize starého rámu dívčí
Emitvář mě
2dcd
zmátla,
Amidívčí tvář, jak růže ukry
D7tá
v šál okro
Gvý
C-ý
G7-ý.
CČekal jsem, že dá mi zname
Dní, zbytečně,
Hmidívala se na mé trápe
Eminí netečně,
Amipřesto jsem ten obraz toužil
D7mít v podkro
Gví
C-í
G-í.
H7Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
D7jistě promi
Gno-o-o
C-o-o
G-ou.
G7Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
