Když zvěděla žena, že je z muže
málem vyletěla z kůže
Nechci být mužatkou ani muženou
chci být ženou né jen z muže složenou
Proč se má milá, proč se tak čílíš
vždyť se zásadně mýlíš
buď jen mou ženou, buď jen muženou
tou ženou pro muže jak stvořenou
A nedávej mi svého jména
ty seš muž a já sem žena
než být tvá hračka, budu tulačka
ze žebra jsem a nebudu tvá žebračka
Muži, vem si zpátky tu svou kost
já mám vlastních žeber dost
než být jen ženou z tebe složenou
vyrvu z těla kost tu tobě dluženou
Nebudu služka, nebudu matka
celým Rájem zní ta jejich hádka
muže s tou ženou mužem složenou
z Ráje nás z věčné pohody vyženou
A teď v nás bloudějí světem
z Ráje vyhnaní plamenometem
říká jí ty potvoro a ona ty ptáku
to ty ses mě chtěl zmocnit, žebráku
Tak dál vláčejí to své jho
Eva chce být s ním, né však úplně jeho
Adam s Evou spolu se vedou
Eva chce být s ním a zůstat sama sebou
Adam sedává ve své pivnici
Eva stala se mu protivnicí
maj stejnej byt a stejnej šek
už nejsi mou, už seš jenom můj protějšek
Jak vyřešit tohle muži a bratři
jsou to naše ženy, přec nám nepatří
měj ji rád, nechtěj ji vše brát
běda muži jenž by ženě i duši krad´
